Jama & Nijama v každodenním životě a v jógové praxi

1. PATAŇDŽALIHO OSMISTUPŇOVÁ CESTA

Pataňdžaliho osmistupňová cesta představuje určitý pohled na jógu. Je součástí Jóga Súter, které jsou v současnosti považovány za základní text o józe. Jedná se o sbírku 196 aforismů o teorii a praxi jógy, která byla sepsaná asi ve 3. století př.n.l. indickým mudrcem Pataňdžalim. Přestože jsou v dnešní době Jóga Sútry chápány téměř jako Bible jógy, většinu historie byly pouze jedním z mnoha jógových spisů. Dokonce na nějaký čas upadly v zapomnění (Dostál, n.d.).

Jóga Sútry vysvětlují, jak je možné směrovat svoji cestu až k samádhi, blaženému stavu, kdy je praktikující v jednotě s Bohem, odpoután od svého ega (Stephens, 2010/2014). Jóga Sútry jsou rozděleny do čtyř částí. Osmistupňová cesta, které se budu dále věnovat, je detailně popsána v části druhé, a to konkrétně v aforismech 28 až 55.

Osmistupňová cesta se skládá z následujících stupňů: jama (zákazy), nijama (příkazy), ásana (fyzická cvičení), pránájáma (dechová cvičení), pratjáhára (odpoutání se od smyslových vjemů), dháraná (koncentrace), dhjána (meditace) a samádhi (jednota s Bohem). V této práci se dále budu věnovat prvním dvěma stupňům, jamě a nijamě. Ostatními stupni se dále nebudu zabývat. 

V souvislosti s Pataňdžaliho osmistupňovou cestou je potřeba zmínit také rádža jógu. Hlavním záměrem rádža jógy (královské jógy) je to, že jedinec musí začít nejprve mravním a duchovním sebepozorováním a vytrvale se posouvat po osmidílné stezce stupeň po stupni, až ke konečnému poznání všeho, co jóga nabízí (Stephens, 2010/2014). V tom se liší od hathajógy, která je více soustředěná na tělesný aspekt jógové praxe. 

2. JAMA

Jedná se o první stupeň Pataňdžaliho osmistupňové cesty. Jama vysvětluje mravní principy našeho chování, které bychom měli zařadit do svých běžných životů, a to jak ve vztahu k ostatním, tak ve vztahu k sobě samým. Doslovná definice jamy je "potlačit" či "ovládat" (Stephens, 2010/2014). Někdy se jama označuje za zákazy. Jedná se tedy o činnosti, kterých bychom se měli vyvarovat ve vztahu k ostatním i ve vztahu k sobě samým (Nadace Plné Vědomí, Jama a nijama, n.d.).

Je ale potřeba zmínit, že Pataňdžali neříká, co je dobré a co zlé. Nemoralizuje. Spíše nám dává nástroje či návod, jak se vyhnout utrpení a dosáhnout šťastného života (Passendorfer, 2019).

Pataňdžali uvádí pět složek jamy:

• Ahimsa: nezraňování, nenásilí
• Satja: nelhaní
• Astéja: nekradení
• Brahmačarja: zdrženlivost
• Aparigraha: nelpění

2. 1 Ahimsa

2.1.1 Ahimsa v každodenním životě

2.1.2 Ahimsa v jógové praxi

V praxi jógy může být tato zásada uplatňována vytvářením příjemného prostředí pro praktikující. Dále může být uplatňována v samotném přístupu ke cvičení, nenutit se do pozic, na které naše tělo není zatím připravené. Nepřemáhat se. Nemít na podložce přehnané ambice. Vyhnout se pozicím, ve kterých nám není dobře.

Lektor jógové lekce může zásadu ahimsa uplatnit také tak, že lekci vede nenásilně a citlivě přistupuje ke studentům (Stephens, 2010/2014).

2. 2 Satja

2.2.1 Satja v každodenním životě

Satja znamená nelhat. Nepodvádět sebe ani ostatní. Neskrývat pravdu. Satja znamená nevyhýbat se odpovědím na nepříjemné otázky. Neslibovat, když vím, že nesplním (Passendorfer, 2019). Satja znamená být pravdivý k sobě i k ostatním (Stephens, 2010/2014). 

Nestačí však pouze nelhat, je potřeba být také upřímný. Nicméně nepříjemná pravda by měla být sdělena s citem a ohleduplností tak, aby druhého nezranila.

Jak můžeme uplatňovat tuto zásadu vůči sobě samým? Agnieszka Passendorfer (2019) radí, abychom si pravidelně stoupali před zrcadlo a upřímně rozmlouvali sami se sebou. Být k sobě upřímný. Na nic si nehrát. Je lepší si přiznat, že není vždy všechno skvělé, než udržovat sebe, ale i ostatní, v iluzi "dokonalosti". Dnešní doba sociálních sítí nahrává tomu, že si o sobě samých i o sobě navzájem vytváříme iluze. Je samozřejmé, že chceme ukazovat naši nejlepší stránku, ale jak Passendorfer (2019) uvádí, je rozdíl nemluvit o svých nedostatcích a ukazovat jen chvíle, kdy se nám daří a vypadáme hezky.

Zásady ahimsa a satja se spolu mohou dostat do konfliktu. Někdy pravda bolí. A je vždy na nás, abychom vyhodnotili, jestli pravdu sdělíme. Když méně mluvíme, je méně pravděpodobné, že budeme lhát. Je lepší říct méně než více, ale je lepší říct méně než nic (Passendorfer, 2019). Jiná situace ovšem nastává v případě, že jsme přímo na něco dotázáni a my víme, že pravdou bychom ublížili. V tomto případě bychom pravdu myslím sdělit měli, ale citlivým způsobem, tak, abychom druhému neublížili. 

2.2.2 Satja v jógové praxi

Také při lekcích jógy platí, že bychom k sobě měli být upřímní. Přiznat si, že něco nezvládneme, že nějaké pozice jsou pro mě zatím nedosažitelné. Nezatajovat zdravotní omezení. V opačném případě bychom si mohli ublížit nevhodným cvičením. 

Často se do cvičení nutíme jen kvůli ostatním. Snažíme se přizpůsobit, abychom před ostatními nevypadali nezkušeně, abychom zapadli, abychom si vybudovali nějakou image. To vše je lhaní (Passendorfer, 2019). To vše je v rozporu se zásadou satja. Buďme sami k sobě upřímní. Buďme upřímní k sobě navzájem.

2. 3 Astéja

2.3.1 Astéja v každodenním životě

Podstatou astéjy je osvobození se od touhy mít něco, co jsme si nezasloužili nebo za co jsme nezaplatili (Stephens, 2010/2014). Astéja znamená nekrást, nepůjčovat si bez dovolení, nekopírovat, nerozdávat druhým to, co nám nepatří (Passendorfer, 2019). Do zásady astéja patří také neokrádat ostatní o čas.

Proč vlastně lidé kradou? Protože žárlí. Protože závidí, že někdo má něco, co oni nemají. Chtíč a žárlivost jsou často výsledkem nízkého sebevědomí. Člověk, který žárlí, je svým způsobem opravdu chudý. Tato chudoba se projevuje nedostatečným přijetím našeho života tady a teď. Chceme mít více zboží, více pozornosti, protože si myslíme, že pak budeme šťastnější a lepší (Passendorfer, 2019). Astéja nás učí být přející a vděční za to, co máme. Závist nemá žádný smysl. Každý z nás má totiž svou vlastní cestu se svými úspěchy i neúspěchy. Pokud je člověk sám sebou, nemá potřebu srovnávat se s ostatními, nebo dokonce se snažit ostatním vyrovnat. Je spokojený tak, jak je, a k ostatním má úctu a respekt (Nadace Plné Vědomí, Astéja neboli nekradení, n.d.).

2.3.2 Astéja v jógové praxi

Jak uplatňovat zásadu nekradení při výuce jógy? Stephens (2010/2014) uvádí, že někteří učitelé uplatňují tuto zásadu ve svých lekcích tak, že vybízejí studenty, aby si kurzovné zaplatili před hodinou, tedy dříve, než "ochutnají ovoce" svého praktikování. Zásadu astéja můžeme při praxi jógy uplatňovat například také tak, že na hodinu jógy dojdeme včas, abychom neokrádali lektora a ostatní praktikující o čas.

2. 4 Brahmačarja

2.4.1 Brahmačarja v každodenním životě

Brahmačarja znamená zdrženlivost. Doslovná definice zní "život v celibátu, zbožné studium a sebeovládání." (Stephens, 2010/2014). Tato definice pravděpodobně vychází z historických souvislostí, kdy mladí adepti studující jamu a nijamu měli díky sexuální abstinenci více energie věnovat učení a spirituálnímu vývoji. Pro běžnou praxi jógy to ale není potřeba. Zásada brahmačarja je tak vykládána spíše jako umírněnost v požitcích (Nadace Plné Vědomí, Brahmačárja neboli zdrženlivost, n.d.).

Zásada brahmačarja se volně interpretuje také jako "šetření energií" (Stephens, 2010/2014). Říká nám, abychom neplýtvali energií na uspokojování tužeb, ale šetřili ji na věci, které slouží nám nebo světu nebo Bohu. Zkrátka na to, na čem opravdu záleží. Zásada zdrženlivosti nám říká, abychom respektovali své zdroje a své tělo. Abychom respektovali svou energii (Passendorfer, 2019).

Brahmačarja je často spojována se sexuální energií. Sexualita je přirozenou součástí člověka. Sexuální energii nemáme potlačovat, ale naopak ji kultivovat (Nadace Plné Vědomí, Brahmačárja neboli zdrženlivost, n.d.).

Prostřednictvím brahmačarjy si nastavujeme hranice. A to nikoliv pouze v oblasti sexuality, ale také třeba v oblasti našich zlozvyků nebo závislostí. Brahmačarja nás učí o našich (zlo)zvycích přemýšlet (Vodrážková, n.d.). Přemýšlet, jestli nejdou nahradit něčím vhodnějším, a to buď úplně, nebo alespoň částečně. Například kávu mohu vyměnit za bylinkový čaj. Vše je jen o zvyku.

2.4.2 Brahmačarja v jógové praxi

Budeme-li šetřit svoji energii v "nedůležitých" věcech, můžeme jí potom dát více do učení, do spirituálního vývoje, do praktikování ásan. Stejně tak lektor jógy. Pokud bude šetřit svoji energii, může více energie věnovat studentům a jejich vývoji, a vlastně i svému vývoji coby lektora jógy.

2. 5 Aparigraha

2.5.1 Aparigraha v každodenním životě

Zásada aparigraha znamená nelpění, nežádostivost. Aparigraha znamená neprahnout po věcech, nepoutat se k nim, neshromažďovat je. Aparigraha znamená odpoutat se od chamtivosti. Znamená umírněnost. Říká nám, že máme být spokojení s věcmi, které máme, a nekupovat další (Passendorfer, 2019). Zásada aparigraha se staví proti konzumnímu způsobu života (Nadace Plné Vědomí, Jama a nijama, n.d.).

Tato zásada nás učí nechat věci jít a být v přítomnosti tady a teď. Dokud nepřijmeme to, že vše kolem nás je pomíjivé, nebudeme šťastní, protože se stále budeme bát, že o to přijdeme.

Aparigraha nás tedy vyzývá, abychom na ničem nelpěli – na vztazích, na pocitech, na vzhledu nebo na materiálních věcech. Aparigraha nechává věci volně plynout a přijímá je tak, jak jsou. To člověku přináší vnitřní klid a svobodu (Nadace Plné Vědomí, Aparigraha neboli nežádostivost, n.d.).

Zásada nelpění neznamená, že bychom neměli mít žádné cíle a sny, že bychom si neměli představovat, kam bychom se jednou chtěli dostat. Je to o tom, že nemáme ulpívat na jedné vizi. Máme být otevření dalším možnostem (Passendorfer, 2019).

Co se týče nelpění na vztazích, znamená to, abychom si na nich nepěstovali závislost. Protože čím více na něčem lpíme, čím více jsme na něčem závislí, tím větší máme strach, že to ztratíme. A to nás zbavuje svobody. Když věci necháme volně plynout, budeme se nám lépe dýchat a budeme šťastnější (Passendorfer, 2019).

2.5.2 Aparigraha v jógové praxi

Zásadu Aparigraha při praktikování jógy můžeme uplatnit například tak, že nebudeme lpět na tom, jak u cvičení vypadáme. Nebudeme lpět na dokonalém zvládnutí pozice. Nebudeme řešit, že si na lekci jógy musíme vzít nejlepší oblečení. Nebudeme dělat nějaké věci jenom proto, abychom zapadli mezi ostatní nebo abychom vypadali jako pokročilí jogíni. Nebudeme lpět na své podložce. Toto vše je jen výkřik ega. To vše nás zbavuje svobody.

Aparigraha rovněž znamená nelpění na výsledku. Při praktikování jógy to může znamenat, že nelpíme na tom, abychom se dostali do nějaké pozice. Máme se soustředit na cestu, být trpěliví a vytrvalí.

3. NIJAMA

Jedná se o druhý stupeň Pataňdžaliho osmistupňové cesty. Na rozdíl od jamy, nijama zahrnuje pět činností, které bychom dělat měli. Někdy se nijama označuje za příkazy. Nijama je prostředkem, který vede naši pozornost od vztahů s ostatními k důvěrnému vztahu, který máme sami k sobě (Stephens, 2010/2014).

Pataňdžali uvádí pět složek nijamy:

• Sauča: čistota
• Santóša: spokojenost
• Tapas: sebekázeň
• Svadhjája: sebepoznání
• Íšvarapranidhána: podrobení se Bohu

3. 1 Sauča

3.1.1 Sauča v každodenním životě

Sauča znamená čistota. Jedná se nejen o čistotu těla, ale také o čistotu duše, slov, myšlenek a skutků. Sauča znamená také čistotu prostředí, ve kterém žijeme.

Čistota těla znamená jednak mít hygienické návyky, jednak je také o tom, co do těla přijímáme. Může se jednat o stravu, kterou jíme (měla by být zdravá), o vzduch, který dýcháme (měl by být čistý), nebo o kosmetiku, kterou používáme (měla by být bez toxických chemikálií) (Nadace Plné Vědomí, Sauča neboli čistota, n.d.). Do vnitřní očisty můžeme zařadit různé druhy půstů nebo detoxů.

Zásadu sauča naplňujeme rovněž tak, že ve svém domově i ve svém okolí udržujeme pořádek, třídíme odpad a jinak pečujeme o životní prostředí.

Co se týče čistoty mysli, měli bychom ji očistit od zbytečných myšlenek, emocí, názorů. Toho můžeme dosáhnout například meditací (Passendorfer, 2019).

3.1.2 Sauča v jógové praxi

Ve starých jógových textech je popsáno mnoho technik vnitřní očisty. Ghéranda Samhita a Hathajóga Pradipica podrobně popisují Šatkarmy – očistné techniky, které se považují za počáteční fázi praktikování hathajógy (Stephens, 2010/2014). Jedná se o soubor šesti základních očistných úkonů – dhauti (vnitřní očista), basti (jogínský klystýr), néti (pročištění nosu), trátak (soustředěné zírání), naulí (břišní masáže), kapalabhati (pročištění mozku) (Stephens, 2010/2014). Pod tuto základní šestici spadá celá řada podružných technik, kterými se ale dále nebudu v této práci zabývat.

Zásadu sauča můžeme při praktikování jógy naplňovat tak, že se před lekcí osprchujeme nebo že si na lekci oblékneme čisté oblečení. Při hromadných lekcích se mi dodržování této zásady zdá jako velmi důležité.

V souladu se zásadou čistoty je také udržování čisté podložky na cvičení. Lektor může zásadu čistoty naplňovat dále tak, že bude cvičební prostor udržovat čistý, před lekcí vyvětrá, aby byl v místnosti čistý vzduch.

V souladu se saučou jsou také meditace a relaxace, které nás zbavují přebytečných myšlenek a čistí nám hlavu. 

3. 2 Santóša

3.2.1 Santóša v každodenním životě

Santóša znamená spokojenost. Učí nás přijímat to, co je, a hledat na všem pozitiva. Santóša znamená být spokojený s tím, co v danou chvíli máme. Protože to, kde se ve svém životě nacházím, je to, kde právě mám být. Santóša nás učí nevracet se stále do minulosti a neupínat se k budoucnosti a doufat, že se vše zlepší (Nadace Plné Vědomí, Santóša neboli spokojenost, n.d.). Učí nás žít v přítomném okamžiku. Santóša nás učí být spokojený tady a teď, i když současné podmínky třeba nejsou ideální. Jak uvádí Minařík (2012), spokojenost je otázkou vnitřní orientace.

Santóša ale není o tom, že musíme být přehnaně euforičtí nebo šťastní (Passendorfer, 2019).

3.2.2 Santóša v jógové praxi

Zásadu santóša při praktikování jógy lze naplňovat tak, že budeme hledat spokojenost v ásanách, ve kterých se právě nacházíme. I když nejsou naše oblíbené. Santóša je také o trpělivosti při praxi. O trpělivosti sám se sebou, se svým tělem. Je o spokojenosti s prostředím, ve kterém cvičím, s lektorem, který lekci vede, s lidmi, kteří cvičí kolem mě. Santóša je také o spokojenosti lektora se studenty.

3. 3 Tapas

3.3.1 Tapas v každodenním životě

Tapas znamená sebekázeň, odhodlání, vytrvalost, disciplínu. Je to dobrovolné přijetí nepohodlí, překonání překážek. Tapas je vůle a odhodlání. Vede nás k dodržování našich zásad a rozhodnutí ve chvílích, kdy se nám nechtějí dodržovat (Dombrovská, 2024). Tapas je základem praxe, ale také veškerého učení a rozvoje (Passendorfer, 2019).

Passendorfer (2019) uvádí, že slovo "tap" doslova znamená "hořet". Pálit, ale nespálit. S láskou a vášní.

Tapas v jedné oblasti vede k tapas v oblasti jiné (Passendorfer, 2019). Tak například: Večer se rozhodnu nepustit si seriál a jít dříve spát. Díky tomu mám ráno více energie a rozhodnu se jít si zacvičit. Cvičení mě navíc namotivuje dát si zdravou snídani. A tak dále. Jedno tapas spouští další.

Při všem snažení ale nesmíme zapomínat na to, že si občas potřebujeme odpočinout. Nic se nemá přehánět. Je potřeba nalézt životní rovnováhu (Passendorfer, 2019). 

Může se stát, že i přes veškeré odhodlání a vytrvalost se nám nedaří dosáhnout toho, co bylo naším cílem. V takovém případě to máme brát s pokorou (Passendorfer, 2019). Je to jen další životní lekce. K životu patří úspěchy i neúspěchy.

3.3.2 Tapas v jógové praxi

K praktikování jógy je tapas naprosto nezbytnou zásadou. Bez tapas bychom nerozbalili ani cvičící podložku. Bez tapas bychom se nemohli v józe rozvíjet a naučit se nic nového. Bez tapas bychom se nikdy nemohli stát instruktorem jógy. 

Když se koukám na všechny nijamy, zdá se mi, že bez tapas bychom nemohli dodržovat žádnou z nich.

3. 4 Svadhjája

3.4.1 Svadhjája v každodenním životě

Svadhjája znamená sebepoznání. Někdy se svadhjája překládá také jako studium posvátných textů. Jak spolu souvisí sebepoznání a studium textů? Může to spolu souviset třeba tak, že učením čehokoliv se člověk dozvídá také něco sám o sobě.

Co se týče samotného sebepoznání, většina z nás má pocit, že se dobře zná. Víme, jak vypadáme, co máme a nemáme rádi, jaké jsou naše sny. Proč bychom se tedy měli poznávat?
Protože to, co na první pohled vidíme, je pouze zdání živené egem. To není pravé "já" (Passendorfer, 2019).

Každé naše chování, a to zejména v nových nebo extrémních situacích (jako je např. nemoc, autonehoda, rozvod) nám dává příležitost lépe poznat sám sebe. A také zpochybnit to, co už jsme o sobě věděli (Passendorfer, 2019).

K sebepoznání může docházet jednak když jsme o samotě, jednak prostřednictvím ostatních lidí. Právě to, co nás na jiných štve, nám nastavuje zrcadlo a ukazuje vlastnost, kterou nemáme rádi sami u sebe (Dombrovská, 2016).

Každý den nám dává stovky příležitostí k praktikování svadhjája. Ne vždy ale budeme spokojeni s výsledkem sebepoznání. Někdy o sobě můžeme mít představu, která se nám líbí. Avšak díky sebepoznání zjistíme, že ta představa byla mylná, že ve skutečnosti jsme jiní, než jsme si mysleli. A změnit na sebe názor může být někdy velmi těžké. Čím méně lpíme na představě, kterou máme sami o sobě, tím snáze se nám bude přijímat zjištění, že naše skutečné "já" je jiné.

Svadhjája zahrnuje nejen záměrné sebeuvědomování ve všem, co ve světe uskutečňujeme, ale také vstřícné přijetí a smíření se svými omezeními (Stephens, 2010/2014). 

Svadhjája je cesta, na kterou se někdo ani nevydá. Je to cesta dlouhá a někdy bolestivá. Ale stojí za to se na ni vydat. Každé sebepoznání nás osvobozuje.

"Čím více se poznáváme, čím méně často si lžeme, tím jsme šťastnější lidé a tím šťastnější budou lidé s námi" (Passendorfer, 2019, s. 109).

3.4.2 Svadhjája v jógové praxi

Passendorfer (2019) uvádí, že každá přítomnost na podložce je praktikování zásady svadhjája, protože každá hodina strávená sám se sebou je šancí poznat sám sebe. Na podložce poznáváme svoji fyzickou stránku (v čem jsme silní, v čem slabí, kde nás bolí…), svoji mysl (při cvičení se cítím šťastně nebo mě cvičení nudí…) i svoji duši (během jógy k nám přicházejí vzpomínky, objevy a emoce).

Další příležitostí jak poznat sám sebe při praktikování jógy je relaxace v pozici savásana, meditace nebo pranájáma.

3. 5 Íšvarapranidhána

3.5.1 Íšvarapranidhána v každodenním životě

Íšvarapranidhána znamená uctívání nejvyššího principu. Jedná se o poslední nijamu, která nám říká, že ve všem, co děláme, je lepší důvěřovat Bohu, protože ne všechny situace záleží na nás, na naší vůli. Nemusí to být nutně o víře v konkrétního boha. Může jít o nejvyšší princip, karmu, osud, více bohů (Passendorfer, 2019). Já budu dále používat "Bůh", protože pro mě je toto označení nejsrozumitelnější.

Íšvarapranidhána nás tedy učí, že nemůžeme mít vše pod kontrolou, i když se snažíme sebevíc. Například i když se staráme o své zdraví, stejně jsme někdy nemocní. Vkládáme energii a úsilí do života, který se nám líbí, který si přejeme, a pak se ukáže, že nám něco nejde (Passendorfer, 2019). Íšvarapranidhána nám říká, že nemáme bojovat s osudem.

Přijmutí faktu, že ne vše máme pod kontrolou, přináší úlevu. Úlevu, že se nemusíme o všechno starat, že nemusíme na všechno myslet. A není to o tom, že si ráno řeknu, že se dnes nepostarám o děti a budu ležet v posteli, koukat na filmy, jíst čokoládový koláč a ono to nějak dopadne. To není Íšvarapranidhána. Íšvarapranidhána není o lenosti (Passendorfer, 2019). Je to o tom dělat to nejlepší co umím, snažit se žít nejlíp, jak dovedu, ale také důvěřovat Bohu, že nás životem vede po cestě, po které máme jít. Někdy nás situace, které neplánovaně nastanou, překvapí negativně, ale často pozitivně. A pak si říkáme: "Lépe bych to nevymyslel." Pokud budeme vytrvalí, dostaneme to, co je pro nás nejlepší a o čem se nám ani nesnilo (Passendorfer, 2019).

Íšvarapranidhána také znamená, že Boha můžeme požádat o pomoc na cestě k našemu cíli. Ale neměli bychom v našich cílech být příliš zarputilí a příliš na nich lpět. Někdy je pro nás totiž lepší něco jiného, než si myslíme. Proto musíme důvěřovat, že vždy dostaneme to, co je pro nás v danou chvíli nejlepší.

Íšvarapranidhána nás učí zpomalit. Být trpělivý. Nechat věci jít svým vlastním tempem. Učí nás pokoře. Uklidněme se, někdo pro nás může mít lepší scénář než máme my (Passendorfer, 2019).

3.5.2 Íšvarapranidhána v jógové praxi

Ve všem, co děláme, je lepší důvěřovat Bohu, a to i při praktikování jógy. Například nemusím se trápit tím, jestli se mi konečně podaří udělat nějaká pozice podle mých představ.
Možná, že během dané lekce nedosáhnu toho, co jsme si přál, ale musím důvěřovat, že mi lekce dá právě to, co v danou chvíli mám mít. Na naší životní cestě jsme vedeni a vše k nám přichází v ten správný čas.

Použitá literatura

MONOGRAFIE

Minařík, K. (2012). Pataňdžaliho jógasútra. Canopus.

Passendorfer, A. (2019). 10 lekcji jogi: Jamy i nijamy w codziennym zyciu. HELION.

Stephens, M. (2014). Vyučujeme jógu: Nezbytné základy a techniky. CPress. (Původní práce publikována 2010). 

ELEKTRONICKÉ ZDROJE

Dombrovská, M. (2016, 30. prosince). NIJAMA: svádhjája (učení). Jóga Dnes. NIJAMA: svádhjája (učení) | Jóga dnes (jogadnes.cz).

Dombrovská, M. (2024, 19. dubna). NIJAMA: Tapas (řád, režim). Jóga Dnes. NIJAMA: Tapas (řád, režim) | Jóga dnes (jogadnes.cz).

Dostál, D. (n.d.). Jóga sútry. Kořeny jógy. https://www.korenyjogy.cz/texty/joga-sutry/. Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Aparigraha neboli nežádostivost. Jóga online. Aparigraha neboli nežádostivost | Jóga-Online (joga-online.cz).

Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Astéja neboli nekradení. Jóga online. Astéja neboli nekradení Jóga-Online (joga-online.cz).

Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Brahmačárja neboli zdrženlivost. Jóga online. Brahmačárja neboli zdrženlivost | Jóga-Online (joga-online.cz).

Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Jama a nijama. Jóga online. Jama a nijama Jóga Online (joga online.cz).

Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Santóša neboli spokojenost. Jóga online. Santóša neboli pokojenost | Jóga-Online (joga-online.cz) .

Nadace Plné Vědomí. (n.d.). Sauča neboli čistota. Jóga online. Sauča neboli čistota  Jóga Online (joga-online.cz).

Vodrážková, D. (n.d.). Brahmačarja: umění zdrženlivosti nás vede k našim cílům. Spojuje nás

jóga. Brahmačarja: umění zdrženlivosti nás vede k našim cílům - Spojuje nás jóga (spojujenasjoga.cz).